Tajemství karlovarských pramenů

Zdejší termální prameny, jejichž teplota dosahuje až 73,4 ^oC, náleží podkrušnohorské oblasti kyselek. Vlivem vysoké teploty termy zde vystupuje mechanická směs vody a plynného CO₂ , což způsobuje mj. přerušovaný charakter výstřiku Vřídla. Zatímco základní chemické složení všech výronů termy je téměř shodné, liší se jednotlivé prameny navzájem svou teplotou, obsahem volného rozpuštěného oxidu uhličitého, radioaktivitou a koncentrací vedlejších a stopových látek. Z hlediska hydrochemického a genetického je chemismus karlovarských pramenů mimořádně komplikovaný a tudíž i mimořádně zajímavý. V odborné terminologii jde o termální, hypotonickou, silně mineralizovanou minerální vodu typu Na-HCO₃SO₄Cl (alkalickou glauberovou slanou, dle starší nomenklatury alkalicko-salinicko-muriatickou). Velkou roli v léčivém efektu užívání těchto vod má obsah farmakodynamicky účinných látek.

Pro potřeby lázeňství, tedy k pitným kúrám, prováděným v pěti kolonádních objektech a čtyřech pramenních pavilonech či glorietech, a k dalším vnitřním či zevním balneacím je dnes využíváno 14 pramenů vyhlášených za přírodní léčivé zdroje, vytékajících v 21 pramenních vázách : Vřídlo, pramen Karla IV., Dolní Zámecký pramen, Horní Zámecký pramen, Tržní pramen, Mlýnský pramen, pramen Rusalka, pramen knížete Václava, pramen Libuše, Skalní pramen, pramen Svobody, Sadový pramen nový a Sadový pramen starý, Hadí pramen a pramen Štěpánka. Zvláštní roli hraje v  pramen Dorotka, který je vlastně výronem suchého CO₂ , doprovázeným malým množství teplé vody.

Dále jsou veřejnosti přístupné prameny Štěpánka a Železnatý, nevyhlášené zatím jako přírodní léčivé zdroje. Pro potřeby režimního měření a hydrogeologických sledování jsou využívány další, veřejnosti nepřístupné zdroje minerální vody či plynného CO₂ . Z historických zdrojů připomínám v této souvislosti alespoň prameny Palatin, stará jímání Mlýnského pramene, Orchestřištní prameny, Tereziiny prameny, pramen Ruská koruna, pramen Žrout, Hochbergerův pramen aj.

Nejteplejším pramenem je samozřejmě Vřídlo ( 73,4°C ), malé prameny jsou o něco chladnější (pramen knížete Václava 65°C , pramen Svobody 65°C , pramen Karla IV. 64°C , Tržní 62°C , na druhém konci teplotní škály stojí Sadový pramen ( 40°C ), resp. Hadí pramen ( 30°C ), který je však již pouze ředěnou termou. Terma pramene Štěpánka vychládá během výstupu k povrchu z původních 60,2°C až na 13°C na přelivu.

V Karlových Varech vyvěrají i chladné minerální prameny, jakým je např. Železnatý pramen a prameny prosté vody na okrajovém zlomu třetihorní sokolovské pánve (Červená kyselka, Napajedlo aj.).

Celková vydatnost zřídelní struktury je dlouhodobě velice stabilní a činí cca 2 000 l.min^-1. Podíl velkých terem (tedy Vřídelních pramenů) představuje 95% této hodnoty, zbytek připadá na malé prameny a divoké výrony.

Až do 18. století se v Karlových Varech léčilo zásadně koupelemi, ačkoliv již r. 1521 dr. Václav Payer doporučil zdejší termální vodu i k pití. Nemocní zůstávali v souladu s poznatky tehdejšího lázeňského lékařství v horkých koupelích, podávaných ve společných bazénech, často až několik dnů, tedy tak dlouho, až došlo k „rozežrání“ kůže (tzv. Fresskur). Termální voda byla využívána i k léčení kožních nemocí. U Vřídla byly k léčebným procedurám postaveny čtyři větší bazény, první pro nemocné s vnitřními a revmatickými bolestmi, druhý pro ty, kteří onemocněli svrabem; ve třetím byli koupáni malomocní a ve čtvrtém nemocní s kožními vředy.

Pitná kúra se však ujala až o 250 let později na podnět dr. Davida Bechera, který jako jeden z prvních provedl její chemickou analýzu. Léčba pitím se brzy osvědčila, zejména vynikla při nemocech žaludku, střev a jater a záhy potlačila nepřiměřené koupele.

I pitné kúry časem došly k extrému, nemocní byli nuceni pít postupně 11 – 51 pohárků po cca 140 m vody, tedy 1,5 – 7 litrů denně. Vědeckým poznáním postupně došlo ke zmírnění a vzájemné harmonizaci obou základních druhů léčby, koupelové i pitné. Základem dnešní karlovarské léčby je opakované pití termální vody, které ve svém důsledku znamená zvýšený přísun vody a minerálních látek do těla a následně regulaci vodního a minerálního hospodářství organismu. Vedle přímého vlivu na sliznice, na látkovou přeměnu a detoxikační děje v tělesných buňkách ovlivňuje karlovarská léčba příznivě i mikrobiální osídlení střev a jejich produkci. Karlovarská léčba je tedy přírodní farmakologickou léčbou chorob a pooperačních stavů trávícího a žlučového ústrojí, jater, slinivky a některých onemocnění látkové přeměny (cukrovky) a močových cest.

Výjimečnost pramenů

Karlovarská termální voda je zcela jedinečná svým chemickým složením i fyzikálními vlastnostmi. Nejstarší složky této vody jsou starší než 25 000 let, plynný oxid uhličitý je projevem postvulkanické aktivity zdejšího území. V minerální vodě je obsaženo velké množství hlavních, vedlejších i stopových prvků. Významný je např. obsah selenu, jenž má schopnost odstraňovat z těla kumulativní jedy (olovo, kadmium aj.) a zřejmě i radionuklidy.

Prameny jsou slabě radioaktivní, zlomové struktury, ve kterých cirkuluje termální voda, emitují do atmosféry řadu významných látek, které zřejmě mají příznivý vliv na lidský organismus.

Genezi karlovarských vod se dosud nepodařilo zcela objasnit, každá z teorií má svá opodstatnění.

Jevem typickým pro karlovarské prameny je tvorba zřídelní sedimentace, vyskytující se v několika formách sintru, vřídlovce (aragonitu) a žilníku. Vřídelní kolonáda a kostel Sv. Máří Magdaleny jsou založeny na několikametrových vrstvách těchto usazenin, vytvořených díky chemickým a fyzikálně-chemickým vlastnostem termy a zřejmě i díky činnosti mikroorganismů. Zbytky zřídelních sedimentů o proměnlivé mocnosti nalezneme i v dalších třech souvislejších „kupách“ ve vývěrovém území, např. na Zámeckém vrchu.

T. Vylita

Další články z rubriky EXTRA:

Tajemství karlovarských pramenů	Jak a proč se čerpají minerální vody?
Unfilterable “geoaerosols”	Balneology
Rumbos modernos en balneología	Balneología en el mundo